Po neplánovaném návratu do Wichity jsem si myslela, že si na chvíli odpočinu. Vyrovnám se s tím, že mě nevzali na navazující studium, vydělám si pár dolarů a strávím čas s kamarádkami.

Byl to jednoduchý plán. Alespoň do té doby, než mi ho překazil jeden nejmenovaný doktor se zálibou v provokacích. Uznávám, že za většinu problémů si můžu sama.

To já jsem se nepodívala, než jsem přešla silnici.

To já jsem kývla na návrh, který měl být jen vtip.

Od té chvíle jsme rozpoutali válku plnou sarkastických poznámek, která nás zavedla až do klubu, o němž se nemluví nahlas. Do podniku prosyceného nejen chtíčem, ale i něčím, co bych nečekala.

Na místo, kde se sarkasmus mění v něhu a špičkování v důvěru. Jenže jakmile tomu dáme jméno, přestane to být hra.

A my si rádi hrajeme.