Psaní pro mě nikdy nebylo koníčkem, ale nutností. Ve svých osmadvaceti letech jsem se rozhodl přestat utíkat před vlastní minulostí a dal jsem jí podobu slov. Moje tvorba je syrová, osobní a záměrně se vyhýbá jakýmkoliv filtrům. Věřím, že ty nejtěžší příběhy jsou ty, které se odehrávají v tichu a za zavřenými dveřmi. Píšu o vnitřním chaosu, o ztrátě pevných bodů a o tom, jaké to je, když se vám realita začne sypat pod rukama už v patnácti letech. Moje prvotina Moje sypká realita je víc než jen autobiografie – je to důkaz, že i z toho největšího zmatku se dá vypsat a najít cesta zpátky k sobě.