„Pokládaje příchod Štefánikův do Ruska přinejmenším za zbytečný, řekl jsem Štefánikovi: „Je to ale vskutku podivné, že ze čtyřčlenné Národní rady hned dva jedou do Ruska a to jeden za druhým, jako by ho šel hlídat.“ Štefánik zbledl a tázal se ostře: „Chcete říci, že jsem přišel jako špion?“ „Skoro tak to vypadá,“ odpověděl jsem v krajním napětí. Vstali jsme prudce proti sobě. Náhle Štefánikův obličej změkl, rty se usmály. Štefánik pokročil ke mně, vzal mne za ruku a políbil mne: „Nebudeme přece nepřáteli. Oba chceme totéž.““ Klasika ze Zlatého fondu SME.