První hra s názvem Irtodelia nás přesunuje do časů, kdy je letadlo nejpomalejším dopravním prostředkem a nastupuje místo něj teleport (IRT = v italštině "Institut pro výzkum teleportu"). Hrdinové se však poté, co jsou teleportováni do časoprostoru, nezjevují ve vybrané destinaci, ani se ze ztraceného časoprostoru nevracejí zpět. Kdo tahá za nitky v temné organizaci a jak příběh, který zdánlivě nemá se současností nic společného, dopadne? Codice fiscale je hrou "Dona Quijota" a "Julie": těmto hrdinům ze světové dramatiky se podobají Ona a On. Podobně jako v předchozí hře se hrdinové z neznámých příčin chtějí někde ztratit a někam zmizet, ale zde, v příběhu opět založeném na částečné fikci situovaném do budoucna, se to nedaří bez čárového kódu, který musí mít každý vytetovaný na krku. Komplikuje se tak příběh osudové lásky, protože On jakožto rebel bez příčiny nemůže dostat čárový kód, zatímco Ona při útěku před vnuceným nápadníkem se stane neviditelnou a nemůže své lásce bez lidských aspektů pomoci. Hra je jinotajem na státní správu, která také díky evidenci občanských průkazů (v Itálii je to právě codice fiscale) se zálibou zabraňuje lidem v naplnění jejich osobních tužeb a přání. Hříčka je navíc proložena zábavnými vložkami s příběhy na pracovišti erotického call-centra. Naopak třetí, a tematicky asi nejzávažnější drama, Morte dignitosa, je veskrze současné a aktuální, poněvadž se týká legalizace eutanazie (ve Švýcarsku, kam Itálie jazykově spadá a jehož zejména se text týká, je dobrovolná smrt povolena). Nejde však o polemiku o tom, zda je výkon smrti správný či ne, avšak snaží se poukázat na fakt, jakou důležitost hrají ve světě peníze. Drama je napsáno s věnováním švýcarskému dramatikovi Friedrichu Dürrenmattovi, který úspěšně odhaloval ve svých hrách společenské neduhy a který v podstatě jako jediný švýcarský spisovatel obsazuje česká jeviště dodnes.