Kniha je souborným a nyní po autorově smrti také završeným celkem – životním dílem méně známého prozaika Eduarda Zachy, patřícího do takzvaných olomouckých Tří králů – vedle básníků Petra Mikeše a Rostislava Valuška, jak je svého času ve své eseji pojmenoval Jiří Kuběna. V české literatuře je z oněch tří nejméně známý. Knihou snů, které jsou vytříbenými básněmi v próze, se Eduard Zacha v kontextu našeho písemnictví zařazuje vedle jmen Jakuba Demla, Jana Křesadla nebo Zbyňka Hejdy.