Jedná se o soubor pěti povídek s detektivní tematikou. Byly vybrány povídky, v nichž se policie právě moc kladně neprojevila. Ale není třeba zas tak zoufat, je známé z klasické detektivní literatury, že tak to bylo již v 19. století a tedy nejspíš je po celou dobu existence tohoto orgánu správní moci. A pro lidi je typické, že je sice chyby jiných sužují, znepříjemňují jim život, ale zároveň se jimi rádi baví. V ději povídek se odráží, čím hlavně se v době jejich psaní či krátce před tím autorka byla nucena ve skutečnosti zabývat, čím ji zklamala česká policie, že jí nepomohla, ba naopak kladla překážky - a to nejen v jejím oboru umělecké historičky, ale i při boji s různými zloději a podvodníky v různých v současnosti oblíbených oblastech jejich zájmu. Někdy se děj povídek trochu překrývá, někdy je podán z trochu jiného úhlu. Autorka si vedle řešení nepříjemných situací všímá obecných fenomenů společnosti, které ji překvapily. Je to třeba rozšířené užívání lži namísto podnikatelkého umu a její nepostihování a některých dalších. Jako obvykle je autorka textu rovněž autorkou četných ilustrací malovaných, kreslených a někdy i fotografických, které mají dokládat, že je pojednáváno o skutečných reáliích, které jsou součástí často z reality převzatých dějů či jejich momentů. A rovněž je typické, že se děje odehrávají v nejužším prostředí jejího života.