Jedno z vrcholných děl spisovatele Franze Kafky zobrazuje bezmocný konflikt mezi člověkem a nepřístupnou mašinérií moci. Zeměměřič K. přijíždí do jakési vesnice, aby zde provedl geodetické práce. K samotnému zámku se však, ať se snaží sebevíc, nemůže žádným způsobem dostat. Místní lidé mu, zdá se, nevěří a mají z něho strach. K. se neustále pokouší navázat kontakt s úředníky zámku, ale marně. Román bývá interpretován jako střet člověka s byrokratickým aparátem, ale i nejrůznějšími jinými způsoby, například coby náboženské podobenství nebo metafora touhy po moci. Přitažlivost Zámku, tak jako jiných Kafkových děl, spočívá i v tom, že jednoznačný výklad nenabízí, ale podněcuje čtenáře k přemýšlení a vlastnímu výkladu.