Literárních prasáren není nikdy dost. Některé pamatují středověk, jiné se vylouply během národního obrození nebo prvorepublikové avantgardy, další vznikají právě teď. Některé jsou veselé, jiné smutné, s jedním autorem cvičí melancholie, s jiným absurdní komika. Některé tvůrce dobře známe, o jiných jsme vůbec neslyšeli. Všechno to má ale jedno společné: prasárny patří k literatuře a kultuře asi jako duše k tělu. V každém věku, v jakýkoli čas. Tahle knížka baví i popichuje, dráždí a provokuje. A chce být taky trochu naučná, studijní: když už to člověk jednou čte, tak má koukat, aby to četl pořádně – tak nějak to přece řekl klasik. Takže závěrem každé kapitoly, kde se míchají ukázky původní tvorby s aktuálním komentářem, je pár otázek pro zvídavé. To všecko pak rozhýbáno a oživeno desítkami ilustrací prvotřídního českého kreslíře Jaromíra Plachého.