Z komentáře Jaroslava Holečka k původnímu LP albu 81 0667-1 "Neumann Symfonické tance pro velký orchestr - Laburda Les petits riens - Maličkosti" vydanému Pantonem v roce 1987 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
VĚROSLAV NEUMANN (1931) vyrostl v kultivovaném hudebním prostředí. Hluboký zájem o lidovou hudební tvořivost ovlivnil celý jeho umělecký život, zejména však tvorbu posledních patnácti let, v níž dochází k syntéze folklórních prvků se současným avantgardním hudebním myšlením. Žák Jaroslava Řídkého na Akademii múzických umění nalezl pro své nadání uplatnění zejména v hudbě vokální, především sborové (Nářek opuštění Ariadny - 1970), odměněné mnoha cenami, ale i v oboru hudby instrumentální vytvořil cenná díla, která se právem těší pozornosti posluchačů i interpretů (Smyčcový kvartet - 1968, Komorní symfonie - 1972). Na Týdnu nové tvorby 1985 byly poprvé provedeny SYMFONICKÉ TANCE, komponované v letech 1980-1984. Nejsou to konkrétní tance, nýbrž spíše taneční fantazie, choreografické básně rozličných nálad tvořící čtyřdílný cyklus připomínající symfonii. Dílo promlouvá vyspělou soudobou hudební řečí, upoutá efektními kontrasty a výrazovou proměnlivostí, ale v jeho spodní vrstvě neustále cítíme přítomnost zdravého lidového živlu.
JIŘÍ LABURDA (1931) studoval kompozici soukromě u Karla Háby a Zdeňka Hůly. Přirozené nadání, podložené hlubokými teoretickými znalostmi, vydalo záhy plody, které vzbudily pozornost zejména v cizině. Tři ceny (Alicante 1966, Hannover 1968, Paříž 1974) mu otevřely cestu do velkých zahraničních nakladatelství. Vyšlo v nich na třicet skladeb, které byly s úspěchem provozovány v mnoha zemích světa. Baletní scény LES PETITS RIENS - MALIČKOSTI (1970) jsou jednoaktovým baletem na libreto Vítězslava Nezvala, ale hrají se hlavně jako orchestrální suita...Hudba díla, které se hlásí k Mozartovi nejen svým názvem, ale i melodičností a optimismem, je výrazně rytmická a barvitě instrumentovaná.