Z komentáře Olega Podgorného k původnímu LP albu 81 0692-1 vydanému Pantonem v roce 1986 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
JURAJ FILAS (nar. 1955 v Košicích) patří mezi přední reprezentanty neoromantické vlny v soudobé české hudbě. Koncem sedmdesátých let pronikají s nebývalým úspěchem jeho výjimečné a originální skladby na koncertní pódia. Filasova hudební řeč má především rysy široce pojatého neoklasicismu a neoromantismu a je v ní patrné i osobité uchopení skladebných principů hudby druhé poloviny 20. století. I. SYMFONIE z roku 1984 je určitým mezníkem v dosavadní řadě skladeb, které Filas věnoval různým žánrům a obsazením. Ale jejich příbuzné tematické rysy a mimohudební inspirace dovolují tvrdit, že skladatel I. symfonií dokončil volný cyklus pěti skladeb, z nichž uveďme alespoň vokální drama "La Canzone dell´Amore" a houslovou sonátu "Helios". I. symfonie ve Filasově tvorbě otevřela zároveň cestu ke vzniku II. a III. symfonie, které byly napsány v poměrně krátkém časovém odstupu (obě r. 1985). Podtitul I. symfonie "Le feste amorose" (Slavnosti lásky) odráží přítomnost autorova dominantního tématu a v širším významu se dotýká i lidské existence vůbec...Emocionalita výrazu, nekonvenční využití progresívních postupů nashromážděných uplynulým hudebním vývojem, schopnost komunikace s posluchačem i brilantní nástrojová sazba jsou základními znaky I. symfonie "Le feste amorose" (Slavnosti lásky), která se stala nespornou hodnotou současné české hudby.
VOJTĚCH MOJŽÍŠ (nar. 1949 v Brně) je skladatelem mnohotvárného výrazu, který lze dokumentovat na téměř padesáti skladbách zasahujících do mnoha žánrů. Upozornil na sebe již v první polovině sedmdesátých let. Po absolvování kompoziční třídy prof. Ctirada Kohoutka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně se zapojil do tvůrčí aktivity mladé české skladatelské generace, přičemž jeho vynalézavá tvorba byla oceněna v několika skladatelských soutěžích. Reprezentativní Mojžíšovou skladbou je symfonický obraz VINIČNÉ ŠUMICE z r. 1977, nazvaný podle krásné moravské obce, která je autorovým domovem. V tomto případě nejde jen o osobní vyznání a citovou reflexi, jež podmínila vznik skladby, ale po čistě hudební stránce také o hledání hlubšího vztahu makrostruktury k mikrostruktuře...Překrýváním a plynulými proměnami významu tematických vrstev vůči celku je docíleno dalšího stupňování napětí skladby. II. SMYČCOVÝ KVARTET z roku 1980 je dalším příkladem originality Mojžíšových skladatelských řešení. Z hlediska kompozičních technik a použitého tónového materiálu nalezneme ve skladbě hned několik odlišných přístupů, které však ve svém logicky skloubeném výsledku nezapřou zkušeného autora, jenž respektuje všechny zákonitosti vzniku poutavé kompozice...Jde o racionálně řešenou kompozici, která však vykazuje silnou reflexi vnitřních, převážně pak emocionálních stavů a prožitků svého tvůrce.