G. P. Telemann (1681–1767)                                               

 1. Vivace 2:44

G. F. Handel (1685–1759)

2. Sonata VI Largo 1:03

3. Sonata VI Allegro 1:48

J. S. Bach (1685–1750)

4. Sonata IV C-dur Adagio 1:20

5. Sonata IV C-dur Allegro 1:32

6. Sonata IV C-dur Menuet 1:21

7. Sonata A-moll Allemande 2:28

8. Sonata A-moll Corrente 1:30

9. Sonata A-moll Sarabande 2:10

10. Sonata A-moll Bourrée 1:58

J. B. de Gant (1688–1720)

11. Adagio 2:36

12. Allegro 2:14

J. Haydn (1732–1809)

13. Sonatina 2:33

A. Chailleux (1904–1991)

14. Andante 1:55

15. Allegro 1:50

J. E. Barat (1882–1963)

16. Elegie 3:57

L. Ostransky (1918–1993)

17. Introduction 1:18

18. Rondo 2:09

G. Guilhaud (1851–1928)

19. First Concertino 7:54

V. Micka (1935)

20. Podzimní blues (live) 5:19

M. Kalorimis (1883–1962)

21. Chant Grec 3:36

 

Jaromír Šofr začal hrát na saxofon ve 13 letech, brzy podle Školy profesora Stanislava Krtičky, jehož se stal i žákem. Jeho hudební vývoj byl na mnoho desetiletí přerušen kariérou filmového kameramana ve Filmovém studiu Barrandov, kam nastoupil spolu se svými spolužáky z FAMU, významnými tvůrci „české nové vlny“. Jeho debutem v profesionálních podmínkách byl dvoudílný celovečerní film „Ať žije republika“ v režii Karla Kachyni. Tomu předcházelo kameramanské ztvárnění legendárního absolventského filmu Věry Chytilové „Strop“. Ještě v období jeho vzniku Jaromír Šofr vážně uvažoval o studiu na konzervatoři v oboru dřevěných dechových nástrojů, ačkoliv klarinet neměl nikdy v rukou. Jako kameraman byl ovšem natolik vyhledáván, že o jeho profesní dráze bylo na několik desetiletí rozhodnuto (viz výběrovou filmografii na protější straně obalu). Ke hře na saxofon se vrátil teprve po roce 2000, a to navázáním na žánr, u kterého skončil před 40 roky, totiž interpretaci děl barokní hudby, jejíž transkripci pro saxofon si sám prováděl. Nástroj pravidelně převážel i do USA, kde po několik let působil jako hostující profesor na Columbia College Chicago v oboru filmu. Jeho spolupráce s doprovodnými klavíristkami započala po roce 2006, bezprostředně po dokončení filmu „Obsluhoval jsem anglického krále“. Nejprve šlo o souhru saxofonu a cembala, což si vyžadovala barokní polovina jeho repertoáru, následně se přidal i doprovod klavírní vyplývající z potřeb interpretace skladatelů pozdějších, z nichž soudobý Vít Micka napsal pro Jaromíra Šofra a Simonu Costantini svoje „Podzimní blues“. Album uzavírají Kalomirisovy „Řecké písně“ doprovázené celoživotním přítelem, slavným klavíristou Radoslavem Kvapilem.