Lukáš Sommer - kytara

1. Pět preludií
Ommagio a Jan Kaplický - 2:58
Hommaje aj. Rodrigo - 3:51
Neopouštěj mě - 4:31
Savana! - 5:14
Byli jsme? - 3:22
2. Píseň o Viktorce - 6:57
3. Windsurfing - pocta Pavlu Steidlovi - 4:49
4. Regina Coeli - 5:15
5. Bezvěří - 5:39
6. Tramín – vzpomínka na Mikulov - 4:57
7. Píseň pro Lili - 2:45
8. Ukolébavka pro Tyšiho - 3:23
9. Druhý dopis otci - 2:48

Lukáš Sommer (1984) se narodil v Českých Budějovicích, kde vystudoval konzervatoř v kytarové třídě prof. Vilmy Manové. Během studií bral také první kompoziční lekce u prof. Jiřího Churáčka. Z té doby pochází první výraznější skladba, kterou na sebe upozornil odbornou veřejnost (Monolit pro dechový orchestr a bicí nástroje - psanou pro Concerto Bohemia). V závěru studia byl přijat na Pražskou konzervatoř do kompoziční třídy prof. Věroslava Neumanna, o rok později pak na Akademii múzických umění do kompoziční třídy prof. Ivana Kurze, ve které absolvoval rozsáhlou vokálně-orchestrální kantátou Ostny v závoji. Studium v kytarové třídě u prof. Milana Zelenky však z důvodů zranění levé ruky přerušuje a na více jak pět let přestává hrát. V té době se plně věnuje kompozici a píše řadu skladeb pro přední interprety naší i mezinárodní scény. V roce 2012 napsal na objednávku festivalu Pražské jaro flétnový koncert Dopis otci a stal se tak vůbec nejmladším osloveným autorem v historii festivalu. Impulzem k návratu ke kytaře je mu až setkání s fenoménem tzv. bezpalcové techniky v levé ruce. První kompoziční pokusy testuje zejména v klubové scéně, teprve později na větších pódiích a posléze i na zahraničních recitálech (Miláno, Modena, Sagunto, Drážďany, Berlín). Vyvrcholením je CD, které držíte v rukou.

Pohled autora a interpreta
Vždycky jsem si přál autorské album a dlouho hledal klíč k propojení stylových světů. Tím klíčem nakonec jsou – kytary. Má láska k rozdílnému zvuku kytar a nemožnost vydržet u jedné jediné. Tramín je má vzpomínka na Mikulov a rozednění na Svatém kopci. První motivy Legendy o Viktorce jsem si črtal už někdy v patnácti letech, tehdy to byl celovečerní melodram na báseň J. Seiferta. Dodnes mě mrazí při závěrečných verších „Ty lásko pozdravena buď. Buď věčná skutečností, jsi-li.“ Windsurfing – má první skladba po šesti letech bez kytary. Z miniaturních cvičení, stupnic a rozehrávání začala narůstat hudba. Z rodinného alba jsem vybral dvě fotografie - můj syn Matyáš v našem starém kočárku, který při procházce dělal rytmus v 7/8 taktu, a vznikla tak Ukolébavka pro Tyšiho. Julie jako smějící se novorozeně v porodnici, kde se miminka obvykle nesmějí, proto Píseň pro Lili. Setkání s poezií Víta Slívy pro mne bylo jako zemětřesení. Krátké slezské údery se mi zavrtávaly do hlavy tak mocně, až došlo k přečtení krátké modlitby Bezvětří. Rád experimentuji s podladěním nástroje. Při jedné noční improvizaci se zcela bez přípravy narodila nová skladba a já byl tak u vytržení z její definitivnosti, že jsem za ni v duchu poděkoval Královně nebes, proto Regina coeli. Osou alba je 5 preludií, pro mě tak trochu časosběrný dokument. Neopouštěj mě... - mé volání na vzdalující se milovanou bytost. Vzpomínka na Jana Kaplického – údiv nad vzdušností jeho stavby v italské Modeně. Hommaje a J. Rodrigo – pocta milovanému Joaquinu Rodrigovi. Savana! - zhudebněná touha žít na nějaký čas v Africe. Byli jsme? - opět Vít Slíva a drtivé „Slzím si do brýlí. Byli jsme? Nebyli?“. Ta otázka pro mě znamená vše. Byli jsme? Já sám se takto často ptám, než nasadím první akord v Druhém dopisu otci.
Váš Lukáš Sommer