František Benda (1709-1786), nejstarší představitel nejrozsáhlejšího českého emigrantského hudebnického rodu, skladatel a houslový virtuos, působil ve svém vrcholném uměleckém období v Berlíně. Deset třívětých sinfonií, které pro supraphonskou nahrávku v notovém zápisu z rukopisů městské knihovny v Lipsku realizoval a posléze jako dirigent natočil významný český specialista na starší slohová období Milan Munclinger, chápal jejich interpret jako rehabilitaci hudby, jež byla před mnoha lety vydána v cizině tiskem ve značně zkreslené a diletantsky upravené podobě a tak také hrána jako asi nejčastěji provozovaná česká předklasická orchestrální díla. Nahrávka přesvědčivě dokazuje, že Bendův originál je o tolik lepší, oč byl Benda lepším skladatelem než jeho upravovatel.