Na 250. výročí úmrtí jednoho z největších hudebních géniů všech věků Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750), připadající na rok 2000, reagují všechna významná vydavatelství. Ani Supraphon nechce být pozadu a hned na leden "bachovského" roku přichystal pro posluchače premiéru nové nahrávky Bachova uměleckého testamentu - obrovité sbírky čtyřhlasých fug s názvem Umění fugy (Kunst der Fuge). Je to skladatelova poslední skladba a říká se, že nad ní její autor zemřel. Bach své skladbě neurčil nástrojové obsazení, a proto každý pokus o ztvárnění této summy barokního kontrapunktického myšlení je oprávněný a očekávaný a je vždy svého druhu premiérou. Jen málokterý interpret má ke zdolání takového úkolu odvahu. Stálého uměleckého partnera Supraphonu, varhaníka Jaroslava Tůmu, zastihuje však přelom tisíciletí již v takovém stupni umělecké i lidské zralosti, že je práv se do svého osobitého pojetí Umění fugy pustit. Na nahrávce zaujímající plochu dvou CD je Umění fugy doplněno o další Bachovu závažnou skladbu z posledního období - Kánonické variace na vánoční píseň Vom Himmel hoch, da komm' ich her. Pro nahrávání si interpret zvolil nově zrekonstruovaný nástroj v řádovém kostele Božského srdce Páně v Českých Budějovicích a v několika částech Umění fugy si ke spoluúčinkování povolal varhanici Giedré Lukšaité-Mrázkovou, vedoucí oddělení cembalové hry pražské AMU.