To, že české země jsou interpretační velmocí v kvartetním oboru, není náhoda. Česká smyčcová kvarteta totiž mají historicky z čeho čerpat: v devatenáctém století založil českou moderní kvartetní tradici svými 14 skladbami Antonín Dvořák a svými dvěma kvartetními monumenty ji zpečetil Bedřich Smetana (1824-1884). Dvojice Smetanových kvartetů vznikla v poslední fázi skladatelovy tvůrčí kariéry, kdy již neslyšící zralý mistr reflektuje svou osudovou chorobu. Díla ovšem daleko přesahují rámec pouhé intimní zpovědi - jsou to velkolepé umělecké obrazy, přerůstající z poloh ryze osobních do roviny všeobecně lidské. Vedle kvartetů Janáčkových jsou to nejzávažnější skladby svého druhu v české komorní literatuře, průkopnické rysy Druhého kvartetu několikrát ocenil Arnold Schöberg. Obou Smetanových kvartetů se svrchovaně - jak se patří na reprezentativní repertoárové kusy - zmocnilo Panochovo kvarteto, které v současné době pro Supraphon dokončuje natáčení souborného kvartetního díla Antonína Dvořáka.