Pronikání souborů, vycházejících z rocku ovlivněného folklorem, na hudební scénu má stejné příčny jako světová obliba
Tolkienových pohádek pro dospělé - léčí stres.
První pokusy "dobrohošťské komunity" se ovšem datují do doby dávno před touto konjukturou;
už začátkem 70. let zde vznikla přibližná transkripce valašské lidové písně - Kozumplica.
Tito lidé neměli od samého začátku na růžích ustláno; jejich pojetí směřuje hlavně k emocionálnímu smíru, typickému pro lidovou hudbu,
takže na českého prefabrikovaného rockera působí poněkud libově.
Letitá nechuť k papouškování anglosaské produkce vyústila v dobrohošťských řadách kolem roku 1980 do proslulého zákazu mollové tercie
a vynesla sdružení přídomek "Kozumplicní oddělení".
Ze všech kapel tohoto seskupení patří skupina Dobrohošť k souborů nejsvěřepějším a nejosobitějším.
Nahrávky, které uslyšíte, jsou průřezem její desetiletou historií, která se z rozhodnutí rozšafných dramaturgů
Pražského kulturního střediska psala donedávna hlavně po zkušebnách.
Můžete v nich rozeznat jemnější keltský akcent posledních let, ale těžištěm Dobrohoště zřejmě i do budoucna zůstane
dřevní slovanský kolorit, který se této skupině jako jediné u nás vydařil opravdu organický a bez polopatické lacinosti.
Jiří Veselý