Gramofonové desky s nahrávkami původních trampských sborů, uváděné na československý trh na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, představují unikátní jev, který neměl obdobu v gramofonové produkci žádné jiné sousední země. Tyto nahrávky si vynutil obrovský rozmach trampského hnutí, které tehdy v ČSR představovalo obdobně ojedinělý fenomén. Historii vzniku a vývoje trampského hnutí a jeho hudebních projevů u nás popsala řada povolanějších autorů; vraťme se proto ke gramofonovým deskám, které po krátké časové období představovaly pro všechny gramofonové firmy, působící tehdy na našem území, nezanedbatelný zdroj příjmů. Pro nás dnes pro změnu představují - kromě nostalgické vzpomínky pro pamětníky a jejich potomky - cenný příspěvek k historii trampského hnutí.
Vůbec první gramofonové nahrávky původních trampských sborů vznikly v roce 1929. Zasloužilo se o ně vedení československé pobočky německého Lindströmova koncernu, který vydával český program na gramodeskách značek Parlophon, Homocord a Odeon. Brzy se přidal další německý koncern Artiphon s etiketami gramodesek E Rekord, Arpiton, Rektophon a dalšími. Koncem roku 1929 byly nahrávky trampských písní ohlášeny i firmou Ultraphon a krátce nato přišly na trh i nahrávky trampských písní na etiketách Columbia, His Master's Voice a Esta. Kolem roku 1932 si milovníci trampských písní mohli vybrat z nahrávek celé řady trampských pěveckých seskupení - uveďme je zde v abecedním pořadí, jak byla označována na etiketách gramodesek:
Camp Boys; Dickey Club Trio (s podtitulem "Trampský voice-jazz" - toto trio tvořili čtyři kamarádi); Hořínkova parta; Kamarádi z Údolí děsu; Klub starých kamarádů; Mottlova parta; Odeon Boys; Samotáři; Setleři (též jako "Settler¨s Club"); Tramp's Song Club (též jako "Song Club"); Štraubova parta; Tramp Boys; Voldánova parta; Ztracenkáři…
Tento výběr se soustřeďuje na nahrávky trampských písní v podání původních trampských sborů, které vycházely v letech 1929 - 1933 na etiketách gramofonových firem Ultraphon a Esta. Jejich autoři se v řadě případů opakují, navíc se tehdy do trampského repertoáru dostávaly i upravené původní melodie zahraničních autorů, kteří ani nemuseli vždy být jejich amatérským "aranžérům" známi. Anonymními zhusta zůstávali i textaři těchto melodií (každopádně na etiketách gramodesek uváděni nebyli).
Jako přídavek byla zařazena jedna nahrávka z roku 1937, tedy z doby, kdy trampské písně již byly vystřídány uhlazenějšími "cowboyskými" písněmi. Soubor Westmen Club existoval od roku 1934 a natočil pro Ultraphon jen několik málo snímků. V roce 1943 se přejmenoval na "Nezbední bakaláři" .
Na úplný závěr jsme zařadili "zjazzovanou" verzi sladkobolné balady Maminko, mámo. Tato kompozice plodného autora Jarky Mottla ve své době nesměla chybět v repertoáru žádného trampského sboru. Berlínský orchestr kapelníka Paula Godwina ji hraje jako foxtrot a v sérii sólových nástupů jednotlivých nástrojů jeho orchestru zaznívá dokonce i bass-saxofon.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel