Z komentáře k původnímu kompletu LP alb DV 5933 vydaných Supraphonem v roce 1963:
Ačkoli jsou tanec a hudba staré téměř jako lidstvo samo, objevuje se taneční hudba jako taková v evropské hudební literatuře dosti pozdě. V ranném středověku byl veškerý kulturní život v moci katolické církve,
která pronásledovala "pohanské" taneční projevy při oslavách ročního a životního cyklu, spojené s vírou v magickou moc tance - pozůstatkem náboženských představ v prvobytné společnosti.
Teprve když se šlechta prosadila jako rovnocenný partner církve, objevují se vedle bohatě vyvinuté duchovní hudby i dosud skromné záznamy hudby světské, a to zejména taneční. - Do té doby se panský tanec ještě výrazně nelišil od lidového...Avšak s postupujícím třídním rozvrstvením začaly se paralelně vyvíjet dvě samostatné kultury...Ovšem zachované hudební památky se týkají převážně tanců dvorských a později i měšťanských, protože znalost notového zápisu byla vyhrazena vzdělancům, kteří se o kulturu nižších vrstev nezajímali...Naše znalosti o lidových tancích středověku a renesance jsou omezeny na výtvarná svědectví a zmínky ve sněmovních zákazech, církevních relacích a v četných mravokárných traktátech proti tanci.
V období trubadúrú, truvérů a minnesingrů začal se život hradních pánů jasněji oddělovat od života podhradí. Dvorské slavnosti se stáhly na nádvoří, do zahrad a hradních síní, hudební a taneční projev se začal kultivovat.
Starší řetězové chorovody se staly součástí zpívané poezie; vedle nich se vyvinul rytířský párový tanec s převážně instrumentálním doprovodem. Tím se otevřely nové možnosti taneční i hudební tvorby...
Eva Kröschlová