Doba, v níž žil TORQUATOTASSO (1544-1595), je érou hlubokých proměn v dějinách italské společnosti. Roku 1559 končí dlouholeté války o Itálii, jimiž se tato vlast renesance nakonec dostává do područí španělských Habsburků. Současně s tím pak římská církev, vnitřně obrozená jednáními Tridentského koncilu (1545-1563), otevírá etapu tvrdého reformačního kurzu, prosazovaného pomocí inkvizice a cenzury.
I v těchto nepříznivých podmínkách však pokračuje jedinečný rozvoj italské kultury, zvláště výtvarné; a právě za života Tassova se Itálie po více než stoleté pauze vrací také do světa vysokého hudebního umění tvorbou římské a benátské školy i velkých mistrů madrigalu...TORQUATO TASSO je příznačným produktem této rozporuplné doby. Prožil svůj život jako vysoce vzdělaný dvorský básník a svou lyrikou, rozvíjející odkaz Francesca Petrarcy, plní požadavky dvorské konvence, kterou však překračuje dokonalostí formy a bohatou obrazností veršů. Svým ústředním celoživotním dílem, fantaskním křesťanským eposem "Osvobozený Jeruzalém", pak chce obstát nejen před vkusem aristokratického literárního publika, ale i před církevní inkvizicí. Labilní psychika však Tassa postupně dostává do konfliktů s okolím a ty pak vrcholí osmiletou internací duševně nemocného básníka a jeho následným neklidným blouděním Itálií, zakončeným v jednom z klášterů papežského Říma...
Italský madrigal, s nímž byla Tassova poezie spjata nejčastěji, se oddělil kolem r. 1530 od lehčí zábavné hudby jakožto exkluzivní žánr komorního vícehlasého zpěvu pro aristokratickou společnost.
Zhudebňoval hlavně milostnou a přírodní lyriku Francesca Petrarcy a jeho tehdejších napodobitelů volně homofonní, převážně čtyřhlasou sazbou. V době Tassově, jen o několik desítiletí později, je však už madrigal na vrcholu svého vývoje...Dobová zhudebnění Tassovy poezie (z níž naše č. 5,6,10,13 a 20 jsou stance z "Osvobozeného Jeruzaléma") si zde představujeme hlavně italským ansámblovým madrigalem jeho vrcholné a pozdní fáze. Tassovy generačně starší vrstevníky tu reprezentuje Benátčan Andrea Fabrieli a dva "oltremontani", zaalpští hudebníci nizozemského původu, které se významně podíleli na rozvoji italského madrigalu - Philippe de Monte a Giaches de Wert. Z mladších severoněmeckých skladatelů oné doby inspirovaných Itálií je tu pak ještě Němec Hab Leo Hassler. Mezi italskými současníky a mladšími vrstevníky Torquata Tassa zde máme mj. "velké virtuosy madrigalu" - Luca Marenzia, Carla Gesulda a Claudia Monteverdiho - k nimž měl Tasso i osobně blízko. Naproti tomu už jen léty svého dětství patří do Tassovy doby Italové Sigismondo d'India, Antonio Cifra a Stefano Landi. Jejich hudba (č. 5,10,15,20) nám tu reprezentuje oblast raně barokní monodie a vokálního koncertu po roce 1600 - svět, v němž stále ještě hrají důležitou roli texty Tassovy a poetika manýrismu, svět, v jehož ovzduší se zrodil a zrál italský madrigal.
Jan Kouba