Z komentáře k původnímu LP albu 1111 3604 vydanému v Supraphonu roce 1985, jež nyní vydáváme poprvé digitálně:
Baladické trio VÍTĚZSLAVA NOVÁKA (1870-1949) patří spolu s Triem g moll Bedřicha Smetany a s Dumkami, op. 90 Antonína Dvořáka
k základnímu českému repertoáru v daném nástrojovém oboru. Vzniklo v roce 1902, v době, kdy se Novák vyrovnával pozoruhodným
a pro českou hudební modernu inspirativním způsobem se dvěma protilehlými podněty: s moravským folklórem a s dobovou atmosférou fin du siecle.
Je to skladba téměř autobiografická, kterou autor označil za plod "nejčernějšího baudelairovského pesimismu...
Zatímco toto Baladické trio je jedním z reprezentativních opusů svého autora, tria Fibichova a Sukova jsou ukázky tvůrčího mládí.
ZDENĚK FIBICH (1850-1900), významný novoromantik, spoluzakladatel české symfonické básně, autor řady oper a světově ojedinělého
triptychu scénických melodramů Hippodamie, napsal Trio f moll v roce 1872: Trio Smetanovo bylo tehdy stále ještě známo jen matně.
Dvořák měl své rané triové opusy 21 a 26 teprve před sebou a veřejné pěstování komorní hudby bylo tehdy v Praze v počátcích.
Tím spíše snad vzbudila Fibichova skladba v té době neobvyklou pozornost a ještě při svém pozdním vydání v roce 1907 jako svěží novinka.
JOSEF SUK (1874-1935) vytvořil své Trio c moll dokonce ještě při studiích na pražské konzervatoři. Dvakrát je přepracoval, naposledy ve školním
roce 1890-91 pod přímým dohledem Dvořákovým, který mimo jiné doporučil vymýtit nejnápadnější ohlasy své tvorby...
Vladimír Lébl, 1985