Z komentáře Jiřího Štědroně k původnímu LP albu 1 15 0204 vydanému v Supraphonu v roce 1967 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Na tomto místě bychom snad měli napsat o více než deseti letech poctivé a cílevědomé práce.
Začínala napodobením slavných vzorů, ale už na pražském jazzovém festivalu 1965 uplatnil orchestr Gustava Broma v mezinárodní konkurenci vlastní skladby a osobité aranžmá.
V roce 1954, kdy dosud taneční big band Gustava Broma začal hrát jazz, nastoupil cestu naplněnou mnoha zklamáními a resignacemi, mnoha novými začátky,
ale zároveň cestu, na které září jména František Navrátil, Jaromír Hnilička, Alfa Šmíd, Zdeněk Novák, Josef Audes, Stanislav Veselý, Antonín Julina a další.
Svědectvím o úspěších, dosažených na této cestě jsou lichotivá slova Johna Hammonda o nejnádhernějším jazzu, jaký kdy slyšel...
...Snad se na tomto místě slušelo psát o těch deseti nebo o těch sedmadvaceti letech,
snad se slušelo psát o té cílevědomé práci...ale proč?...Orchestr Gustava Broma vystoupil sice už dost vysoko, je možná na vrcholu, ale zdaleka ještě není na konci.