Z komentáře k původnímu LP albu DV 6250 vydanému v Supraphonu v roce 1965 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Když Bostonský symfonický orchestr (založ.r. 1881) připravoval oslavy svého padesátiletého trvání, požádal několik vynikajících světových skladatelů,
aby k této příležitosti napsali orchestrální dílo, které by bylo provedeno na některém z jubilejních koncertů. Mezi vybranými autory byl i Igor Stravinskij...
Dílo, které věnoval Bostonskému symfonickému orchestru byla Žalmová symfonie, jeden ze základních pilířů jeho tvorby...
Proroctví Izaiášovo Bohuslava Martinů má mnoho společného s Žalmovou symfonií: biblický text a s tím související mohutnou
koncepci s velebně oproštěnou archaizující hudební dikcí a konečně i vnější podnět tvůrčí objednávky.
Přišla šťastnou shodou okolností v době, kdy se skladatel nadchnul pro zrovna takové dílo, jaké se na něm žádá; objednávka je tedy jen poslední pohnutkou
k realizaci uměleckého záměru, na nějž pomýšlí.
Jsou však i podstatné rozdíly. Stravinskij komponuje na oslavnou žalmovou poezii, Martinů si vybírá z bible něco zcela jiného: 24. a 21. kapitolu knihy Izaiášovy
- proroctví o pohromách a trestech, jež rozhněvaný starozákonný Bůh sešle na hlavy nehodných synů Izraele, proroctví o pásu Babylónu a záhubě Kedaru.
Kam ale míří toto líčení hrůz trestající ruky boží? TO je otázka, jejíž odpověď nikdy nezvíme, neboť - a to je další rozdíl proti Stravinskému, rozdíl tragický:
kantáta Bohuslava Martinů zůstane fragmentem. Nebylo dopřáno skladateli, aby dozpíval svůj labutí zpěv.
Z posledního díla jsou zde dvě ucelené části úplně hotové, ale nic víc, žádná skica, ani jen poznámky...
Světy dělí obě tyto vyhraněné umělecké osobnosti. A přesto jsou si v lecčems podobni.
Konečně konfrontace poslechu obou děl na této desce říká k tomu víc, než se dá slovy vystihnout.
Je v této konfrontaci něco zneklidňujícího, něco dráždivého, co nás stále láká srovnávat.
Eduard Herzog