Z komentáře Josefa Kotka k původnímu LP albu 1 13 1935 "E.F.Burian Písničky a songy" vydanému v Supraphonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Svědectvím o umělecké všestrannosti Emila Františka Buriana (*11.6.1904 - †9.8. 1959) dodnes zůstávají jeh dramata, povídky, básně a filmy, obnovovaná nastudování jeho nejslavnějších inscenací z divadla D, návraty k jeho koncertní a hudebně dramatické tvorbě, pro zasvěcence třeba i kouzlo malířských pokusů. Pestrá paleta Burianova umění nebyla j'by však úplnou bez připomínky E.F.Buriana jako průkopníka českého jazzu a moderní populární hudby...Edice písniček, šansonů a songů E.F.Buriana, kterou zde členů Gramofonového klubu předkládáme, omezuje se zatím jen a tiskem vydanou nebo dobově nahranou umělcovu tvorbu ze dvacátých a třicátých let. I v tomto omezení jde ovšem o snímky zajímavé nejen z hlediska Burianova jazzového profilu, nýbrž i jako širší příspěvek k historii naší jazzové a moderní populární hudby...
Burian-jazzman stal se tak ve třicátých letech neodlučitelným partnerem Buriana-šansoniéra a písničkáře. V této dvojjedinosti i významně napomohl rozvoji obou odvětví, jejich vymanění se z šablony komerčního šlágru a kýče a celkovému zvýšení uměleckých nároků a angažovanosti. Spolu s Jaroslavem Ježkem a několika málo dalšími hudebníky se tak zařadil mezi klasické již tvůrce naší moderní populární hudby...