Nakladatelství Českého rozhlasu vydalo technicky méně náročných 20 klavírních minietud s příchutí jazzu a rocku. Spolu s autorem tak vyšlo vstříc přání mnohých neprofesionálních kolegů – klavíristů. Součástí publikace je instruktážní nahrávka notového zápisu, na které se podílel i Milan Dvořák.

Možná znáte filmové komedie Petra Schulhoffa Zítra to roztočíme, drahoušku, Já už budu hodný, dědečku, Co je doma, to se počítá – ke všem a řadě dalších filmů a televizních her složil hudbu Milan Dvořák. Kromě toho napsal stovky písní a orchestrálních skladeb, hudbu k sokolským sletům a také dva díly Jazzových klavírních etud.

Jako aktivní hudebník se ponejvíce věnuje jazzu a šansonům. Na klavír začal Milan Dvořák hrát na prostějovské hudební škole, a i když v roce 1958 promoval na ČVUT, hudbě zůstal věrný dodnes. Jeho profesionální začátky se váží k orchestrům Zdeňka Bartáka či Zdeňka Marata, kde kromě hraní na klavír začal i komponovat a instrumentovat.

Od roku 1965 působil v Semaforu. Spolupráce s tímto pražským divadlem, kde byl jeden čas i uměleckým vedoucím, mu otevřela svět populárních písniček a poetický humor Jiřího Suchého ho poznamenal na celý další život. Souběžně (až do roku 1990) působil jako klavírista a umělecký vedoucí v doprovodné skupině Hany Hegerové.

Samostatnou kapitolou je jeho spolupráce s rozhlasem, pro který nahrával řadu snímků včetně vlastních orchestrálních cyklů, a to v Praze, Brně i v Ostravě. V 70. letech byl dramaturgem Tanečního i Jazzového orchestru v tehdejším Československém rozhlase. Navíc s dirigenty Josefem Vobrubou a Kamilem Hálou udržoval blízké pracovní i přátelské vztahy. V osmdesátých letech založil Televizní septet, který existoval více než deset let.

Kromě komponování spolupracoval velmi úzce s Evou Pilarovou, Evou Kriz-Lifkovou a dalšími zpěváky, a jako pedagog působil na Konzervatoři Jaroslava Ježka.

Instruktážní nahrávku naleznete pod tímto odkazem na stránkách Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu.

obsazení: pno
materiál: partitura
nakl. č.: R 131