Život v „Jednotném státu“ vzniklém ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“. Ženy jsou pojmenovány samohláskami, např. I – 330, a muži souhláskami. Hlavní hrdina, D–503, si píše deníkové záznamy, díky nimž nahlížíme do celého zrůdného systému. Život lidí je organizován a přísně střežen Úřadem Strážců. Všichni žijí v prosklených domech, takže nemohou nic skrýt. Vstávají každý den ve stejnou minutu, stejně odcházejí do práce a stejně jdou i na odpočinek. Na každé sousto při jídle mají předepsaných padesát skousnutí. Na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Vůle kolektivu zde pod totalitním diktátem Dobroditele zcela vytlačuje svobodu lidského myšlení.

Tato úděsná vize budoucnosti proslula jako prognóza vývoje sovětského Ruska, jako varování před totalitními společnostmi.

Zamjatin napsal románovou antiutopii MY v roce 1920. V letech 1924/25 se objevila v překladech do češtiny, angličtiny a francouzštiny. V Rusku byla vydána až v letech přestavby, v roce 1987.

Georgi Orwellovi posloužil román MY jako předobraz k jeho stěžejnímu dílu, antiutopii, 1984.