Vrah dětí Owen Petrie k radosti Jacka Logana sedí. Tak kdo je nový netvor ve hře o čas?!

Už je to mnoho let, co šéfinspektor Jack Logan zatkl a poslal za mříže Owena Petrieho – nelítostného vraha dětí, kterému média přezdívala Našeptávač kvůli jeho mrazivému, chraplavému hlasu. Zdánlivé vítězství mělo ale svou cenu: Loganova hvězdná kariéra se zadrhla pod náporem alkoholu a v troskách rozpadlého manželství. Petrie mu dál nedává spát! I když pobývá na uzavřeném oddělení psychiatrické kliniky pod maximální ostrahou, Logan ho pravidelně navštěvuje. Nevěří lékařům, když tvrdí, že si zabiják po těžkém úrazu hlavy nic nepamatuje. Čeká na moment, kdy z Našeptávače dostane všechna tajemství o jeho zrůdných činech. A pak přijde šok. Objeví se nový případ – děsivě připomínající Petrieho dřívější činy. Vrah napodobuje každý detail, dokonce i ty, které nikdy nepronikly na veřejnost. Logan okamžitě vyráží do Fort William, malého města ve stínu majestátního Ben Nevisu, aby tam osobně vedl vyšetřování únosu malého chlapce. Jak ale stopy přibývají, dřívější hrůzy znovu vyplouvají na povrch – a šéfinspektor Logan se ocitá na hraně svých sil. Minulost, kterou se snažil pohřbít, se vrací s drtivou intenzitou. A tentokrát si vyžádá víc než jen odvahu.

První díl úspěšné série kriminálních příběhů s detektivem Jackem Loganem, svérázným pořízkem ve službách zákona. Se zločinci sice nejedná zrovna v rukavičkách, avšak malého Connora je odhodlán hledat až do roztrhání těla.

„Od samého úvodu mě vyprávění strhlo! A i když se příběh točí kolem hrůzných zločinů, po celou dobu je v něm přítomen humor.“ – Amazon Review

„Království z kostí jsem přečetla na jeden zátah a velmi ho doporučuji všem fanouškům thrillerů.“ – Goodreads

„Jack Logan je opravdu sympaťák.“ – ze čtenářských recenzí na databazeknih.cz

Kráčel po chodbách téměř automaticky. Byl tu už tolikrát, že ani nemělo smysl to počítat. Existovalo tolik jiných míst, která by Logan rád znal tak dobře jako své boty. Třeba Benátky. Jižní Francie. Nebo například Bahamy.

Ale ne. Místem, které znal snad ze všech nejlépe, bylo oddělení psychiatrické kliniky s maximální ostrahou v Jižním Lancashiru, nacpané k prasknutí sexuálními devianty, vrahy a i mnohem horšími individui.

Kdysi dávno mu dělalo potíž vůbec uvěřit, že něco takového jako „mnohem horší individua“ vůbec existuje, po dvaceti letech ve službě ale na podobné pochybnosti dávno rezignoval. Špatné dny mu servírovaly po malých porcích to nejhorší degustační menu nejrůznějších hrůz a děsů, které nakonec musel chtě nechtě nějak strávit.

Poté co ho povýšili na detektiva inspektora, se ale ze špatných dnů staly přímo příšerné a od doby, co ho přeložili na oddělení závažných zločinů, viděl na vlastní oči takové hrůzy, že by se z nich zvedl žaludek leckterému průměrnému násilníkovi. – ukázka z knihy