Ježíš S úctou, s pokorou a ve ztišení vyslovuji jméno, které v sobě zahrnuje snad všechny domyslitelné peripetie lidského života a celé naší pozemské existence. Vysloveno lidskými ústy je nadějí, modlitbou, prostou i zaklením... Co všechno unese?!... A přece je tím nejposvátnějším, co stále přitahuje naši pozornost a inspiruje. Nevěřím v náhody. Když jsem se před lety potkal s Janem Konfrštem, JANEM, cítil jsem osudovost našeho setkání. Stačilo naslouchat i mlčet. Když mě po čase JAN požádal, zda bych jeho Modlitbu srdcem nenamluvil na zvukový nosič, a já se začal podrobně seznamovat s jeho myšlenkami i kladenými otázkami, stále více jsem si uvědomoval, že promlouvá i za mne. Druhé pokračování Janových úvah, které právě držíte v ruce, jde ještě hlouběji. Otevírá komnatu otázek nikdy nevyslovených, ale přítomných a zásadních.
Naše civilizace je prý za zenitem svých možností a spěje k nevyhnutelnému konci, slýcháváme z úst současných autorit vědeckého světa. Dal bych jim často za pravdu ale... nesměl by být s námi a v nás ON, JEŽÍŠ, a jeho pozvání k cestě lásky a bratrství. Na ní přece nikdy nemůžeme být za zenitem. Je to cesta odbourávající stísňující dogma civilizační i církevní. K ní směřují JANOVY otázky a zamyšlení. Zastavme se na chvíli, zaposlouchejme se a pokusme se upřímně hledat spolu s ním.
Nalezení cesty je možná blíž, než si myslíme. Může být vysvobozením pro nás pro všechny. A především onou nadějí...Alfred Strejček