Příběh Olgy Hepnarové a jejích obětí

Obyčejný den, 10. července 1973. Na pražské třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) se z kolony projíždějících aut zničehonic vyřítí nákladní automobil a namíří si to přímo do skupiny lidí čekajících na tramvaj. Volant drží Olga Hepnarová.

Účinkují: Boris Kapitančik, Zdislava Pechová. Aleš Slanina, Pavel Čeněk Vaculík, Petr Kubes, Markéta Bílková a Hana Briešťanská
Rozhlasová úprava: Iveta Novotná
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Režie: Radim Nejedlý

Design Český rozhlas, Petra Míková
Mastering alba Miroslav Mareš
Produkce alba Bohdana Pfannová

Dvaadvacetiletá Hepnarová, řidička z povolání, se ihned po činu doznala, že do lidí najela úmyslně. Za automobilem Praga RN s poznávací značkou AD 19-95, který řídila, leží osm mrtvých a mnoho zraněných. Prý to byla její pomsta společnosti za to, jak se k ní lidé po celý život chovali. Olga Hepnarová byla za svůj čin odsouzena k trestu smrti. Byla poslední ženou v Československu, na níž byl tento trest vykonán.
Její příběh skládá spisovatel Roman Cílek a doplňuje ho o životy jejích obětí. Na základě rozhovorů a dalších autentických materiálů se snaží rozkrýt příčiny a pozadí jejího nepochopitelného činu.
"Je to především tragický příběh, v němž všichni aktéři prohráli. I ti nevinní: mrtví, smrtelně zranění a zdravotně postižení při tragédii na tehdejší třídě Obránců míru. I ta vinná: ona sama. I její rodina. I tehdejší společenské klima, sešněrované dusivými pouty normalizace," píše Cílek a dodává: "Také si troufale myslím, že v téhle při nezvítězila ani psychiatrie jako věda o nemocné lidské duši a justice jako nástroj osvícené spravedlnosti. Příběh Olgy Hepnarové není návodem k opakování, ale je čímsi zcela opačným: naléhavým, skoro až prosebným varováním před cestou, která nikam nevede."
Iveta Novotná