V počáteční době Ramanašrámu byla Ribhugíta čtena téměř denně tak, že se ašramité včetně Mahárišiho střídali po řadě v jejím čtení. Seděli se zkříženýma nohama na zemi v kruhu a četli, když na ně přišla řada. Obdobně se toto dílo čte i na závěr meditačních seminářů s Jiřím Vackem. Nejedná se o studiovou nahrávku.